Flamenco

Tuhle jsme jeli s kolegy na výlet do San Francisca. Jeli jsme autem a cesta byla vážně dlouhá. Po té, co už jsme slyšeli všechny písničky, co měl na flešce kolega, vytáhla jsem jedinou další flešku s hudbou v autě. A spustilo se na nás flamenco. Kluci byli zcela nepřipravení a nemohli se úplně rozhodnout, jestli se jim to líbí nebo ne. Chtěli po mně, abych jim o flamencu něco řekla, ale nějak jsem jim ho nedokázala popsat. Tak jsem jim slíbila, že jim najdu nějaká zajímavá videa a podám k nim svůj komentář. A protože to je opravdu velké sousto, obsáhnout, co všechno je flamenco, trvalo mi to devět měsíců. A mám tušení, že se to nevleze do jediného článku.

(Zdroj)

K flamencu jsem se dostala úplnou náhodou, jako k převážné většině báječných věcí, které mě v životě potkaly. Chodila jsem jednou týdně na společenské tance, ale usoudila jsem, že to chce něco dalšího. A vždycky se mi líbily irské tance, takže volba padla na ně. Jenže jsem si vzpomněla na konci října, kdy už všechny kurzy dávno běží a nic nezačíná dřív než v lednu nebo únoru. Hm. A jak jsem tak hledala, jestli přece jen někde nenajdu nějaký kurz, který by nebyl skoro v půlce, objevila jsem jeden kurz flamenca, který měl začít za dva týdny. Vůbec nic jsem o flamencu netušila - snad jen takové ty běžné informace jako, že je ze Španělska, je temperamentní a taky se mi při slově "flamenco" hlavou začaly honit věci jako růže, červeno-černá barevná kombinace, kastaněty a rozevláté sukně. A tak jsem si řekla, proč ne. Když tak nebudu pokračovat.

Ale flamenco mě naprosto pohltilo. A já bych vám tu teď chtěla aspoň trochu ukázat, proč.

Je velmi těžké popsat, jaké je vlastně flamenco. Je to totiž snad nejkomplexnější a nejsložitější tanec, jaký existuje. Je temperamentní, je smutný, je veselý, je vážný, je hravý a svádivý, je pomalý, je tak rychlý, jako by na rychlosti závisel život. Je tohle všechno a ještě mnohem víc. Je totiž plný emocí a dokáže obsáhnout každou, každičkou emoci, kterou si dokážete vymyslet.

Určitě vás napadlo, že to přece dokážou i jiné tance - jako balet, nebo výrazový tanec. To jistě ano. Ale flamenco, narozdíl od baletu, můžete tančit celý život. A každý věk v něm má co říct. Ale tak nejlepší bude, když přestanu tolik mluvit a vy se podíváte sami.

Začneme mým nejoblíbenějším videem. Tančí na něm světová špička Sara Baras se svou skupinou, na krásnou skladbu Asturias, flamencově neobvykle hrané na violoncello a ne na kytaru. Sara tančí styl, který spadá pod označení "Flamenco Clásico", což je vlastně baletní forma flamenca. Tohle video je ukázka z jednoho Saurova filmu, takže má velmi zajímavou a ne úplně typickou atmosféru. Každopádně, jak už jsem psala, Sara je naprostá špička, jejíž vystoupení bývají beznadějně vyprodaná půl roku dopředu. Jednou bych ji vážně chtěla vidět naživo. No nic. Aspoň to video.

Další video je mnohem ... dere se mi sem slovo "klasičtější", ale to je ve flamencu vyhrazeno spíš pro tu baletnější verzi, jak jste viděli před chvílí... běžnější. Je to záznam z představení, uslyšíte typický flamencový zpěv, uvidíte typický kostým a flamenco, které nespadá ani do baletu, moderny ani do kategorie, které já říkám cigánské flamenco. Eva Yerbabuena je taky poměrně hodně známá tanečnice, takže pořád zůstáváme ve vybrané společnosti.

Teď uvidíte tanec Guajira. Je to hravý a svádivý tanec, který pochází z Kuby. Nejčastěji se tančí s vějířem. A taky vidíte, že skvělé tanečnice nejsou jen Španělky.

A dnešek zakončíme s panem tanečníkem, abyste si nemysleli, že tančí jen dámy. Toto je Joaquin Cortes a podle všeho je to úryvek ze stejného filmu jako u Asturias o pár řádků výš. Joaquin snad nikdy netančí v košili, když už má oblečeno něco krom kalhot, je to rozepnuté sako. Takže abyste si nemysleli, že jsem tohle video vybrala schválně kvůli tomu. Snad jen trošičku.
Jinak je to poměrně těžká moderna, řekla bych, že to bude asi Farruca, což je původně čistě mužský tanec.

Abyste neřekli, po troše hledání jsem našla i oblečeného Joaquina. Ale pořádná moderna to je i teď.

Tak to je pro dnešek všechno, nechci vás zbytečně zahltit. Zajímavých videí jsem ale našla spousty, takže další články přijdou.

PS: Když jsem Kubovi říkala, že mu pak hodím odkaz na článek, tak prohlásil, že na správném blogísku musí být růžové kočičky a že prý jestli nějaké mám. Tak jsem mu slíbila, že teda nějaké přidám. Ale pak... HEJ! Tohle není žádný blogísek! Tohle je zcela seriózní blog! Plný ověřených zajímavých informací a žádný blogísek! To si vyprošuju! (Ano, mohlo mě to trknout hned, ale ač nemám nejbohatší rodiče, na vedení rozhodně nešetřili...) Takže tak. Kdo chce růžové kočičky, ať se obrátí na strýčka Googla.