Krása z kuchyně aneb hraj si trochu s tím jídlem!

Tuhle jsem četla článek od eM, kde píše, co bychom ve složení krémů a vůbec kosmetické péče měli chtít najít (protože to, co bychom tam nechtěli chtít najít, už psala dřív a dá se to najít mnohem snáz, než to, co chceme). A pak jsem u Míši četla článek o hydratačním krému, kde použila ovesný extrakt, a následnou diskuzi, kde se skoro všichni ozvali, že to zní skvěle, ale nemůžou pořád kupovat nové a nové věci. A to mě přivedlo k tomu, že jsem se rozhodla se s vámi všemi podělit o tom, že není třeba kupovat drahé krémy, kupovat suroviny do nich, abychom si je doma mohli uvařit, ale že mnohé věci nabízí přímo naše kuchyně, zvlášť něco tak obyčejného, jako jsou ovesné vločky.

Celé moje zkoumání jídla, co se dá krom do pusy plácnout i na obličej, začalo, když jsem si hledala nějaké informace o oil cleansing method neboli o metodě mytí obličeje oleji. Zrovna se seběhlo několik různých situací, které dokážou zamávat s každou pletí - hormony, přesun do pouště s průměrnou vlhkostí vzduchu snad ani ne 10 % a nepříliš dobrý krém. A moje pleť samozřejmě začala prostestovat, seč jí silý stačily, a to, že můj milý prohlásil, že je rád, že má doma takovou žubrienku, mě nijak neutěšilo. Byla jsem obsypaná víc, než kdykoliv v pubertě. A proto jsem se rozhodla, že zkusím teda nějakou tu přírodu, když už nic jiného nepomáhá. A jak jsem googlila, narazila jsem na blog skvělé a jedinečné Leslie - Crunchy Betty, you have food on your face. A já se začetla... Je psaný extrémně čtivě, takže všem, co vládnou angličtinou vřele doporučuju. Píše právě o tom, jak v péči o pleť využívat věci, co najdete v kuchyni. Mimo jiné.

Já nikdy nebyla ten typ, který by pleti věnoval o moc víc času, než zběžné umytí a namazání nejlevnějším krémem. Pleťovou masku jsem na obličeji neměla vůbec nikdy. A pak si přijde Leslie, která tvrdí, že maska z ovesných vloček a jogurtu je tak skvělá, že jedinou věc, kterou nedokáže (a to jen možná), je napsat za vás test z matiky. A protože testy z matiky jsem za sebe vždycky psala sama, ale ten zbytek... rozhodla jsem se ji zkusit. Můj milý na mě sice koukal trochu podezřívavě, ale usoudil, že existují i horší druhy šílenství, tak mě nechal být a ani se mi moc nesmál. Jen tak trošičku. A ta maska mi změnila život (trochu toho patosu je potřeba zahrnout).

Maska, co mi změnila život
je maska, která je snad nejjednodušší na celém světě. A funguje. Hned po prvním použití se mi zázračně zlepšila pleť (tohle berte s rezervou, ono když několik mesíců bojujete s novými a novými armádami pupínků, které se pomalu ani nestíhají zahojit a hned na jejich místo nastupují jiné, tak i to, že vám přes noc nic nového nepřibude, považujete za zázrak). A po dalších dvou použitích jsem skoro začínala vypadat i jako člověk aspoň přibližně mého věku. A tak jsem začala zkoumat, co všechno mi kuchyň nabízí. A patlat si to na obličej. A teď jsem tady, pupínky se objevují jen výjimečně (pořád to je velmi relativní pojem) a vařím si vlastní krémy (zatím jen jeden, ale další várka už je naplánovaná).

A teď už bez dalších řečí recept na Zklidňující a extrémně hydratační ovesno-jogutovou masku - jednodušší to snad ani být nemůže.

Potřebujete:

• ovesné vločky
• jogurt (jogurtové mléko, plnotučné mléko, kefír, acidofilní mléko... co kdo chcete)

A to je z přísad vše.

Vločky roz... hm, jaké slovo použít... rozšmelcujete? Rozmixujete? Rozdrtíte? No, jedno z toho si vyberte a udělejte to. Výsledkem je téměř ovesná mouka, ale nějaké větší kousky ničemu nevadí.

Začnete s celými ovesnými vločkami.

A skončíte se skoro ovesno-vločkovou moukou.

Já si takhle připravila několik lžic ovesných vloček a nasypala je do skleničky od přesnídávky, protože je používám celkem často a nechce se mi pokaždé vytahovat "food processor" (vážně bych se měla naučit česky, ovšem holt některé termíny znám jen v angličtině, kde jsem se s nimi setkala poprvé) pro jednu čajovou lžičku vloček.

Ke lžičce pomletých vloček přidejte třeba acidofilní mléko. Nebo jogurt. Nebo vlastně cokoliv jiného.

A teď už jen smícháte jednu čajovou lžičku rozemletých (aaa, to bude to správné slovo, co jsem hledala v minulém odstavci) ovesných vloček a mléčného výrobku dle svého výběru přidáte tak, aby maska nebyla moc řídká, ani hustá. Tak rámcově asi dvě lžičky jogurtu, nebo lžičku a půl kefírového mléka. Nechte trochu odstát, aby vločky nasály vlhkost (já osobně praktikuju v podstatě jen než-dojdu-z-kuchyně-do-koupelny, a připadá mi, že to stačí).

Hm, dost nefotogenická maska - přijde naplácat na tvář.

A teď už jen nanést v co největší vrstvě na obličej a nechat být tak dlouho, než maska zaschne, nebo než vás to přestane bavit. Tak asi 10 až 20 minut. Při smívání trochu masírujte obličej pro extra pocit, že trochu peelingujete. Podle toho, jak mastnou nebo suchou máte pleť, namažte krémem, nebo nechte být.

A to je vše. Rychlé. Jednoduché. Levné. Účinné.

Tam, kde máte pleť extrémně žíznivou, se vám jogurt prakticky celý vsákne a na obličeji ho pak neuvidíte. To se mi stalo při prvním použití - na obličeji mi zůstaly vlastně jen ty vločky. Při dalších použitích už to bylo lepší a lepší - tedy zůstávalo mi na obličeji víc a víc jogurtu, protože už můj obličej nebyl tak dehydrovaný. No, a protože už teď je to tak dlouhé, že se to nechce číst ani mně, tak vysvětlení, co dalšího ta maska umí a jak to dokáže, si nechám na příště. Kdo dočetl až sem, si uznale poplácá po rameni.