FOTO: Street Art

Vždycky, když chodím po světě, tak se koukám po okolí. Ale ne jen tak, aby mě nezajelo auto, ale tak, že si všímám, že tuhle někdo nechal mezi laťkami plotu vinnou skleničku, nejspíš ze včerejšího flámu, že támhle ve spáře na stěně ve výšce asi druhého patra roste trs trávy, že tenhle starý pařez má krásnou kresbu letokruhů... kdybyste viděli všechny mé "umělecké" fotky, které jsem už nacvakala, zatímco na mě někdo někde čekal se založenýma rukama podupávající špičkou nohy... Většinu věcí, co vidím, si ale můžu tak maximálně zapamatovat a vychutnat jejich krásu či atmosféru jen při daném okamžiku, protože s sebou foťák většinou netahám.

A tak jsem dnes ráno šla od doktorky a tu procházím kolem plachty, která obestírá staveniště domu v rekonstrukci. Ta platcha je celá počmáraná různými sprejerskými tagy, ovšem dohromady vytvářejí nádherný obraz, který mi připomíná Josého Miróa. Hm, škoda, že s sebou nemám foťák. Ujdu dalších deset, patnáct metrů, a tu mi bleskne hlavou: "Ale počkat, vždyť já foťák vlastně mám!" Vždyť jsem od Ježíška před dvěma týdny dostala nový telefon s foťákem... Takže lovím telefon, zmrzlými prsty se snažím přesvědčit dotekovou obrazovku, že ty kusy ledu jsou opravdu prsty a má vnímat, a fotím. Poprvé jsem použila svůj nový foťáko-telefon a jsem nadšená.

Na následujících fotkách se mi podařilo zachytit pomíjivou krásu nechtěného - když jeden sprejer cáká svůj podpis přes podpis někoho jiného, určitě nepřemýšlí nad tím, jak to bude ve výsledku vypadat. Tady se to autorům ale opravdu povedlo. Mrkněte se sami.

 

Tak jak se vám líbí?