Na otočku doma

Uf, jak už jsem zmiňovala u To Do listu, jedeme na otočku domů. Měli jsme to trošičku zajímavější, protože jsme skoro do poslední chvíle nevěděli, jestli je to otočka nebo návrat. Poslední zhruba rok mám pocit, že můj zaměstnavatel si na zaměstnancích nejvíc cení flexibility. Zbytek vlastností už je jen tak pro radost.

A taky jsem zjistila, že nejspíš máme opravdu proslulé filmové pohádky. Podle všeho je sledují po celém světě a milují jejich citace. A nejoblíbenější a nejsledovanější je Pyšná princezna. Ne, že by si všichni zpívali "rozvíjej se poupátko", ani v převlečení nenutí své milované zavazovat tkaničky. Ale odevšad slyšíte "Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil."

Takže vše odvoláno, vše znovu slíbeno a v pátek letíme domů. A pak o dva týdny později zase do Phoenixu. Z toho vyplývá i má blogovací pauza - nákupy, zařizování, výlety na poslední chvíli - co kdybychom už se přece jen nevraceli. Ale nebojte se, fotek a výletů je dost, jen co se dokopu a najdu si trochu času, zase vám napíšu i něco smysluplného.

A já jdu balit a najít nějaký svetr, ať nezmrznu cestou z letiště, než se budu moct zachumlat do svého oblíbeného červeného podzimního kabátu. Už se mi v těch vedrech tady stýská.