Začneme běžnými dopravními prostředky.
Přesuneme se k vnějšímu vzhledu hotelů. V Americe obecně trpí komplexem nedostatku historie, takže pokud aspoň trochu můžou, kompenzují si to historizujícími stavbami (nebo za historickou památku prohlásí něco, co má aspoň 50 let.)
Vchod do zlatého paláce á la Vítězný oblouk (schovává se v pravém dolním rohu).
Pyramida se Sfingou nesmí chybět.
Benátky.
Hrad... No dobře, ten není tak úplně historizující, ale je to hrad. Každá Disney princezna by mohla závidět.
Eifelovka a nafukovací balón. Hned vedle hadovité budovy, která se asi inspirovala u nákupního centra z Birminghamu od Kaplického.
A když už dojdou nápady, postaví se druhý New York. Včetně Sochy Svobody. A Brooklin Bridge. A horské dráhy - těmi je totiž New York proslulý, že ano.
Trocha rádoby klasicismu.
A abych Vegas nekřivdila, tak i některé budovy s nápadem.
Na ulici potkáte spousty, ale vážně velké spousty lidí, kteří rozdávají vizitky všech možných strip barů. Člověk si jen tak jde po ulici a o pár metrů dál zjistí, že drží čtyři takové vizitky, aniž by si pamatoval, že je od někoho vědomě vzal. Takže si kabelku přitiskne pevněji k tělu, protože jestli jsou ti lidi tak šikovní v umísťování vizitek do ruky, určitě jsou tak šikovní i v přemísťování věcí mezi různými kapsami. Taky na ulici potkáte na každém rohu Elvise. Slečny v kabaretních kostýmech. Superhrdiny. Sexy policistky. Dominy. A spoustu dalších. Ti všichni tam jsou proto, abyste se s nimi mohli vyfotit. Kolega má takhle jednu velmi nepovedenou rozmazanou fotku se dvěma blondýnkami v zářivě modrém spodním prádle s korunkami z modrého peří. Za pět dolarů.
Taky jsou na ulici hudební skupiny - černošští rapeři, hned vedle slečny hrající smyčcová dueta, o kousek dál skupina asi deseti lidí, která zpívá oldies - mají zpěvačku, desetiletého zpěváka, který zpívá dalši ženský part, a zbytek je mužský chór. O kousek dál hraje na plné pecky magneťák... hm, když to tak teď vidím napsané, tak už se tomu asi magneťák neříká, co? Ale asi jsem technologicky zamrzla, žádné jiné slovo mě v souvislosti s tím přístrojem nenapadá. Takže, o kousek dál hraje na plné pecky magneťák jako zvuková kulisa pro týpka, který přímo na ulici maluje... tohle je ale hloupá věta... říká se, že člověk maluje, když dělá obrazy pomocí sprejů? Možná ne, ale tak vy si to nějak přeložíte. Tak snad už bez dalšího přerušení: O kousek dál hraje na plné pecky magneťák jako zvuková kulisa pro týpka, který přímo na ulici maluje plechové obrazy barevnými spreji. Je úplná radost ho sledovat, s jakou lehkostí vznikají sebemenší detaily na dokonale propracovaných obrazech. Já bych se se sprejem tak zvládla podepsat. Možná.
Všude na vás útočí nepřeberné množství světla, barev, zvuků, hluků, davů, lidí a všech možných jiných podnětů. Tak poslední dvě fotky z ulice a půjdeme se schovat do nějakého kasina.
Tak, a teď zvedněte ruku všichni, kteří jste si i jen na okamžik mysleli, že se dá opravdu uniknout ruchu ulic tím, že se člověk schová do kasina. Nedá. Do Vegas se nejezdí za klidem a odpočinkem. To už byste mohli vědět.
Když vejdete dovnitř s uvidíte nějakou podobnou scénu.
Tohle je fotka ze začátku večera, kdy byl ještě klid a mír a všichni se teprv chystali na všechnu tu zábavu, co měli naplánovanou. I na tu, co naplánovanou neměli.
Krom hromad a hromad všemožných automatů se v srdcích budov skrývají další poklady - aneb interiér a exteriér jdou ruku v ruce. Pohleďte na sídlo Disney princezen.
Je libo piknik v deštném pralese?
Nebo se můžete projít ulicemi New Yorku.
A abych nezapomněla, už tu ruku můžete dát dolů. Doufám, že vás moc nebolí.
Od ulic už jsme trochu odpočatí, tak se vydáme ještě na chvíli ven. Vezmu vás na uklidňující podívanou (já vím, říkala jsem, že o tom to ve Vegas není, ale tak chvíle oddechu před dalším ponořením do světa zábavy, nebo před požádáním přítelkyně o ruku - byli jsme svědky v přímém přenosu, za kolegova procítěného: "To nee, to nee, takhle to je jenom ve filmech..." se prostě hodí). Před hotelem Bellagio každou čtvrt hodinu tančí fontána do rytmu hudby. Michael Jackson, Queen, Beatles a další klasikové.
A o kousek dál podobná podívaná, jen mnohem víc elektrizující směs vody, ohně a rudého světla za doprovodu africké domorodé hudby u hotelu Ostrov pokladů (Treasure Island). Bohužel mnohem méně fotogenická.
Už jsme viděli, co se dalo, teď si ještě trochu zagamblit. Všude jsou minimální částky pro jeden vklad, u stolů s krupiéry je minimální částka, kterou musíte mít, abyste si mohli zahrát, a minimální vklad je o dost vyšší než u automatů. Proto jsme zůstali jen u automatové rulety, protože nás ten hazard tak netáhne. Ale i tak jsme odešli o deset dolarů bohatší. A tak se vydělává, bejby.
Jak vidíte, ve dvě jsme to zabalili, ve tři jsme byli v hotelovém pokoji. V osm jsme vstali, po snídani jsme si vyfotili slavný nápis Las Vegas, který vidíte na úvodní fotce, a pak vyrazili do Los Angeles. A já to dospala v autě, protože neřídím :)
Jo, a tady máte bonusové video k názvu článku. Bohužel zase jen pro anglicky mluvící.
Žádné komentáře:
Okomentovat