Zpátky ve Phoenixu

Po dvou báječných, krátkých a intenzivních týdnech jsme zpátky ve Phoenixu. Bojujeme s časovým posunem, s nepřítomností internetu doma a s návalem práce, která se zcela záhadně přes víkend přivalila, ač by měla být víceméně konstantní. Ale jsme až po okraj nabiti pozitivní energií, takže ty dva měsíce, co nám z pobytu zbývají, určitě utečou jako nic.

Za ty dva týdny jsem zvládla:

• navštívit obě babičky
• navštívit rodiče a neumrznout u nich
• dosyta se vynadívat na Ludgeřovický kostel, který je opravdu krásný
• zúčastnit se kamarádčiny svatby
• trošku se projít po horách (opravdu trošku, ušli jsme asi jen pět kilometrů, ale co chcete víc, když na hodinu a kousek utečete ze svatby)
• obdivovat krásy začínajícího podzimu na Valašsku - to je vám taková nádhera! Kdo neznáte, rychle utíkejte, ať to ještě stihnete. Ale pokud to nestihnete na podzim, nezoufejte, neváhejte a vydejte se tam kdykoliv, je tam totiž krásně furt.
• urazit svůj počítač - zjevně když nezapnete počítač přes půl roku, tak se urazí a přestane s vámi mluvit. Neměla jsem čas se s ním udobřovat, takže se s ním pak v prosinci zkusí udobřit můj milý. A když ten počítač zůstane neoblomný, budu ho muset vzít do partnerské poradny. On už je sice chudák starší, ale měnit ho ještě nechci, věřím tomu, že spolu ještě prožijeme krásná léta, takže to holt spolu budeme muset vyřešit, i kdyby měli na řadu přijít odborníci.
• vypít trochu červeného i bílého burčáku, ačkoliv vyměnit krev se mi ani zdaleka nepovedlo
• když jsme u toho alkoholu tak musím zmínit i to, že jsem si dala pořádné české čepované pivo
• potkat se s tolika lidmi, s kolika to bylo aspoň trochu možné
• dočíst knížku, kterou jsem měla rozečtenou už přes půl roku, přečíst jinou a nakousnout třetí (nakousla jsem jí do půlky, tak snad jí nečeká osud té první zmiňované)
• zjistit, že i vodovodní kohoutek má city. Ten náš z půlroční samoty upadl do deprese (v koupelně jsou dva, ty se spolu nějak zabavily, ale ten v kuchyni, to je bohužel jiný, tragický případ) a začal ronit krokodýlí slzy. Do té chvíle jsem ani netušila, kde má takový kohoutek oči. Nejdřív se snažil můj milý vyštrachat nějaká antidepresiva v domácí lékárničce, ale nevyšlo to a my museli zavolat vodovodního pana doktora. A ten měl pro nás smutnou zprávu - náš kohoutek už nikdo nikdy nerozesměje. Takže aby se chudák zbytečně netrápil, doporučil nám pořízení nového. Uznávám, není to od nás zrovna dvakrát citlivé, ale věřím tomu, že náš kohoutek už se má lépe a už ho nic netrápí. A doufám, že ten nový se za dva měsíce nezblázní. Držte mu palce.
• znovu si zvyknout na své dva obrovské monitory, které mám v práci, takže jsem dneska ve Phoenixu zažila monitorový šok
• znovu si užít náš malý rituál snídání u Star Treku, který jsme s milým ve Phoenixu přerušili. A díky jednomu dílu si osvěžit básničku, kterou nějakou dobu citovala maminka nebo bráška... už nevím, ale spíš bych asi tipla brášku. O část té básnické geniality se musím podělit:
  
  Óda na Flíčka
  Dat
  
  Ó felis catus, ty rozhodně jsi savec,
  endotermický čtyřnožec
  a od přírody dravec...
  
  Vřele doporučuju si ten díl někde sehnat a mrknout na to - je to díl ze šesté série "Únosci".
• projet se hromadnou dopravou
• vyvětrat svůj podzimní červený kabát, přesně jak jsem avizovala
• navštívit jednu moc krásnou a roztomilou slečnu, která jednou určitě bude zpěvačka - byli jsme svědky jejího tréninku hlasivek a bylo to opravdu od srdce. Jednou se od ní dozajista dočkáme velkých věcí. Teď si ale budeme muset chvíli počkat, jsou jí zatím čtyři měsíce.
• ostříhat babiččině kočce Bače drápy, aniž by kdokoliv ze zúčastněných přišel k jakékoliv úhoně
• zjistit, kdo všechno je zasnoubený, čerstvě oženěný/vdaný, kdo všechno čeká nějakého potomka, kdo všechno má nějakého čerstvého potomka (jsem právě v tom věku, kdy všichni vrstevníci provozují právě vyjmenované činnosti)
• vzpomenout si, jak báječnou mám doma pračku - pračku, do které se dá přidat aviváž, pračku, u které se dá normálně regulovat teplota a nastavit počet otáček při ždímání a která prádlo doopravdy vypere
• vzpomenout si, jaký opruz to žehlení je (aneb sušička má jisté výhody)
• projít běžný vývoj při chození na obědy do Sodexa - od nadšení z nabídky běžných jídel až po opětovné hluboké přesvědčení, že až se vrátím, tak opravdu, ale opravdu budu pravidelně vařit obědy
• utratit hromadu peněz za auto, které jen stojí v garáži (no, zatím ty peníze v podstatě utratil můj milý, ale až mi přijde v půlce měsíce výplata, tak má část bude okamžitě odvedena, takže to počítám jako peníze již zaplacené)
• podepsat nějaké milé papíry v práci
• zjistit, jaké to je, když člověku není v práci zima a má tolik světla, že je potřeba zatáhnout žaluzie
• ráno oškrábat auto, aby bylo možno vyjet
• dát si horký svařák, o který si člověk zahřívá promrzlé ruce zatímco se jde se zahraniční návštěvou projít ze Svoboďáku na Petrov a do Denisových sadů, abychom se podívali na nasvícený Špilberk - a v mém případě se smát všem ostatním, že se polili zmíněným svařákem, zatímco trnout, že se mi můj smích vymstí. Ale nevymstil, muahaha.
• jet domů rozjezdem a jít druhý den do práce... ale co, spánek se přeceňuje
• dát si pečená žebra, dobrou italskou pizzu, skvělou svíčkovou, výborné uzené, švestkové knedlíky, bedly na másle... a hromadu dalších věcí z maminčiny kuchyně
• protřídit nahromaděnou poštu
• poznat Francouze, který mluví plynně španělsky a neplynně česky. A samozřejmě francouzsky, ale to mi přišlo zbytečné zmiňovat.
• zvyknout si na středoevropskou časovou zónu
• kochat se zelení kolem - zelené stromy, zelená tráva, zelené jezírko u práce
• nekoupit si ani jednu pomádu na rty
• sbalit se, zamáčknout slzu, stihnout letadlo i přes hodinové zpoždění při cestě na letiště, v letadle zkouknout několik filmů, o kterých jsem si říkala, že bych se na ně možná i podívala, ale nestály mi za nějakou větší aktivitu, užít si turbulence nad Kanadou a USA a dojet do apartmánu, kterému teď pro nedostatek lepších slov budeme dva měsíce říkat "domů"

Kdybych si byla bývala napsala jiný než tento To Do list, tak jsem na něm určitě odškrtla všechny body a přidala k nim hromadu dalších. Doma bylo krásně a sem se mi vůbec nechtělo. Ten běžný denní shon a každodení život mi chyběl. Koukejte si nestěžovat, že tam máte zimu, že tam máte lezavo, že se lidi málo usmívají a já nevím, co jsou další běžné stížnosti. Doma je totiž doma. A já se domů těším už teď.