Kerridaenn: Skrytý život mrakodrapů

Vím, že jsem vám posledně slibovala další výlet, ale ten slib byl podmíněný. Podmínka byla, že nebudu líná. A to já teda jsem. Navíc jsem vám chtěla říct něco o Los Angeles, kam jsme jeli z Las Vegas, ale nejspíš ho budu muset vynechat. Už jen pomyšlení na to, že bych se k němu měla vracet, řešit fotky a vymýšlet, co napsat, ve mně vyvolává touhu se zvednout a jít uklízet. Ne si jen tak dělat dokoliv jiného, příjemného jako číst, spát, drátovat, jíst, ale uklízet. A k uklízení já musím mít opravdu závažný důvod a rozhodně u něj nerelaxuju. Ale když uklízím, tak pak přece nemůžu začít dělat nějakou jinou nepříjemnou věc, no ne? Prostě článek o L.A. jen tak nečekejte. Místo toho vám sem dnes dám jen pár fotek, které jsem ulovila loni v Houstonu, kde jsem byla na pro-nedostatek-lepších-slov-to-označme-tak-jak-tomu-oficiálně-říkali-na-letáčcích konferenci.

O Houstonu a té -ehm- konferenci vám pár slov napíšu až někdy jindy, dnes opravdu jen těch pár fotek, na kterých jsem zachytila skrytý život mrakodrapů. Člověk by si myslel, že si tam jen tak stojí, povětšinou důstojně, každý jen tak sám pro sebe, vědom si svých strohých přísných linií. A ono ne, ony si ty mrakodrapy spolu povídají a moc rády si ze sebe navzájem utahují. No jen se podívejte.