Opět online

Uuuuf, tak ono je to už tři týdny od posledního příspěvku. To to ale letí, když se člověk dobře baví. Ale nebojte se, nezapomněla jsem na vás. To jsme si jen tak s mým milým vyjeli na dovolenou a já to pojala i jako internetový detox. Chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že bych zkusila psát příspěvěk každý večer, ale přešlo mě to hned večer číslo jedna, kdy jsme za sebou měli jenom cestu. Takže se hlásím až teď a jak je u mě zvykem, o dovolené se někdy dozvíte, pravděpodobně tak zhruba s půlročním zpožděním. A nebo se zkusím polepšit. Uvidíme.



Původní plán byl jet na Havaj, ale, abych citovala svého milého: "Měli jsme teď akčních víkendů dost, takže by to chtělo něco víc odpočinkového." A jak řekl, tak jsme udělali. Přijali pozvání jeho milé sestry a jeli do New Yorku. Pokud mělo jít o odpočinek fyzický, tak ten si teda představuju sakra jinak, ale pokud jde o odpočinek od práce a každodennosti, tak toho se nám dostalo měrou vrchovatou.

Když jsme přijížděli do New Yorku, vůbec jsem netušila, co čekat. Po několikaměsíčním pobytu v té přerostlé vesnici, kterou Phoenix ve skutečnosti je, jsem se těšila na trochu toho městkého ruchu. Ovšem New York zcela překonal veškerá má očekávání. To město je naprosto nepopsatelné, plné protikladů, je naprosto krásné a současně odpudivě škaredé, dokáže být tiché a přitom v něm hluk nikdy neustává, v jednu chvíli máte pocit, že byste v něm klidně začali žít hned, v jiném okamžiku si nejste jistí, jestli se chcete ještě někdy vrátit, je nechutně komerční, ale současně neskutečně inovativní a inspirativní. Za dva týdny jsme stihli hromadu věcí, ale současně jsme z něj neviděli prakticky nic.

Viděli jsme jeho klidnou stránku

viděli jsme jeho neklidnou stránku

 viděli jsme něco mezi - Central Park - v podstatě klidné místo, ve kterém je ale poměrně hlava na hlavě

 seznámili jsme se s bezpochyby rodilými newyorčany (ono je totiž poměrně těžké potkat někoho, kdo se tam opravdu narodil)

A já objevila umění "primitivních" kmenů Afriky a Oceánie a jeho neskutečnou krásu. Člověk se k němu moc nedostane, tak vůbec netuší, jak je působivé. Určitě vás o něj neochudím. Nebo mám spíš říct - stejně mu neutečete? Fotila jsem ostošest, původně s myšlenkou, že by to měli vidět i tatínek s maminkou, ale když jsem teď pár fotek prosvištěla, je mi jasné, že se k těmto fotkám budu rozhodně vracet a pokud budu mít příležitost jít na nějakou výstavu zaměřenou právě na tuto oblast, určitě si ji nenechám ujít. A vám doporučuju totéž.

Krom toho jsem díky dočasnému odvržení internetu přečetla Kulhánkův Noční klub a Orwellův 1984. Obojí jsem zhltla a obojí mě nadchlo. Ponořená do četby jsem byla natolik, že jsem byla krajně nespolečenská a můj milý trochu soptil, že ho vůbec nevnímám. No jo, co se dá dělat. K čemu jinému je dovolená, než k ponoření se do knih?

A bonusovka na závěr - kdo uhodne, co je na úvodní fotce? Vypadá, že s tématem nijak nesouvisí, ale ulovila jsem ji právě během posledních čtrnácti dní. Takže - nějaké nápady?