Bouře

Na tom období dešťů asi něco bude. Dnes ráno, když jsme šli do práce, byly na parkovišti louže. Cestou jsme viděli krásnou duhu. A teď tu máme bouři. Nechci znít nijak pateticky, ale to, co tu ta příroda předvádí, si žádné zdrobnění nezaslouží. Není to totiž žádná obyčejná bouřka, ale opravdová, ohromná, elektrizující, nádherná Bouře. Ta by se líbila i Shakespearovi (ehm, tady jen frajeřím, že vím, že nějakou Bouři napsal, ale o čem je, to teda nemám ani páru).

Jsem zmoklá, venku asi pět metrů od nás spadla větev stromu, vítr s námi cloumal, ale jsem šťastná. Jsem šťastná, protože takové přírodní divadlo jsem ještě neviděla. Jsem šťastná, protože jsem zažila bouři v poušti. A jsem šťastná, protože můj milý to celé sledoval venku se mnou, zatímco se všichni co nejrychleji pakovali někam schovat, a protože sdílel mé nadšení a ani trochu si neťukal na čelo. Stáli jsme tam, když to ještě byla jen taková zajímavá podívaná na obzoru. A stáli jsme tam, i když se z ničeho nic zvedl prudký vítr, který jen tak, jakoby to byla ta nejnazší věc na světě, v okamžiku utrhl plechovou ceduli z plotu a který nám tu bouřku v celé její síle donesl během ani ne čtvrt hodiny. Stáli jsme tam, když necelých sto padesát metrů od nás už byl slušný slejvák a my teprv začínali cítit ten podivný zápach, který tady doprovází déšť. Stáli jsme tam, když začalo pršet a smáli se jak malé děti, když po dešti rozstřikují kaluže tím, že skočí přímo doprostřed. Schovali jsme se, až když spadla ta větev.

V životě jsem zatím nezažila, aby byly mraky zelektrizované tak, že se blýská v kuse přes pět hodin. Blýskalo se, už když jsme jeli v půl šesté domů z práce. Blýskalo se, když jsme jeli o půl desáté z grilování. A blýská se ještě teď, o čtvrt na dvanáct. Blýská se v kuse, převážná většina blesků sice neopustí mraky, takže mraky vypadají jako jeden velký lampion, ale když už se některý blesk osvobodí z mračného zajetí, je to bázeň vzbuzující svazek. Celé to působí o to víc neskutečně a přízračně, že skoro nejsou slyšet hromy. Dokonce jsem viděla, jak se nám přes chodník převalily takové ty chuchvalce suchého křoví, co ve westernových filmech dotvářejí opuštěnou atmosféru. Člověk už jen čeká na zjevení čtyř jezdců apokalypsy. Ale čeká nadšeně, protože ta atmosféra je úchvatná.

Foto:
http://photocompetition.upclive.com/seo/photo/709827/blesk/blesk.html