Nový spolubydlící

Já to říkala hned, že naše současné bydlení je pro nás příliš velké - na tolik pokojů nejsme zvyklí. Občas to dokonce vypadá, že spolu hrajeme na schovku, protože vážně netušíme, za kterými dveřmi se ten druhý asi tak skrývá. Na druhou stranu je to ale klasická americká budova, což znamená, že byla postavena bleskovou rychlostí z překližky. Máme tedy duté zdi, které jsou nejspíš aspoň trochu vyplněné nějakou tepelnou izolací, protože klimatizace to horko dovnitř nepouští. Ale zvuk, to už je jiná. Ten se přítomností zdí moc omezovat nenechá a statečně je ignoruje a prochází skrz. A když příliš nahlas mluvíte o nadbytku místa, tak se vám může stát, že se k vám jednoho dne někdo přistěhuje. A tak jsme přišli ke spolubydlícímu.

Je to celkem protiva, my si ho nevybrali, on si nás vybral sám. Ani v nejmenším nedodržuje zásady společného soužití a dělá si, co se mu zlíbí. Což v jeho pojetí znamená hlavně hlasitá hudba během hodin nočního klidu. No, hudba - asi jsme s mým milým málo hudebně tolerantní, protože to je jednoduše monotónní a protivný kravál. Ale věřím tomu, že on to za hudbu považuje. Taky ho podezříváme, že nám tajně chodí na jídlo, ale k tomu nemáme důkazy. No prostě naše hvězda.

Chtěli jsme se k celé situaci postavit čelem a prostě a jednoduše si s ním promluvit. Určit si hranice. Ale náš milý spolubydlící asi chápe, že jsme v přesile a tak se přímé konfrontaci zdařile vyhýbá. Prostě je pořád zalezlý ve svém koutečku a s náma se nebaví. To mu vážně jde. Minule si dokonce pozval kamaráda, samozřejmě bez patřičného předběžného varování. No jak ti dva spolu vyváděli...


Já jsem z nás dvou ta tolerantnější. Pro ty, co mě znají, to může být dost překvapivé prohlášení, ale je to tak. Je to dané tím, že já jak položím hlavu na polštář, tak spím. A hudební kreace našeho spolubydlícího na tom nic nedokáže změnit. Ale můj milý bohužel takové štěstí nemá. Naprosto chápu, že proto ráno zuří a nemá ani trochu smířlivou náladu a našemu spolubydlícímu bezostyšně vyhrožuje. Ten si z toho ale nic nedělá. Asi sází na dobrotu duše mého milého. Ale já už se začínám bát. Dnes ráno už můj milý vypadal opravdu jak animovaná postavička, která je rudá v obličeji a jde jí z uší pára. Kdykoliv našeho spolubydlícího byť jen zmíním, začne mu cukat oko. Prostě těsně před výbuchem. Myslím, že dnes večer, se to celé rozřízne. Asi poteče krev.

Ale s tím měl ten cvrček počítat, než se nám zabydlel pod lednicí. Dobře mu tak.

Foto:
1) https://www.facebook.com/killamproperties
2) http://www.clipartguide.com/_pages/0511-0811-0415-3734.html
3) http://www.picgifs.com
4) http://www.cvrcek.estranky.cz/clanky/basnicky/houslicky.html