Prší!

Tak a je to tady. Říkali mi to. Nemůžu říct, že jsem nevěděla, že to jednou přijde. Byla jsem náležitě varována. Ale nevěřila jsem. A teď to mám. Už to přišlo. Jako pravý nevěřící Tomáš jsem si musela sáhnout. Prší. Fakt. Tady. Uprostřed pouště. Velké naducané kapky pleskají na zem. Dokonce se i přes teplotu těžce nad čtyřicet nevypaří ani na zemi. Tady máte důkaz.

Do Phoenixu dorazilo období dešťů. V angličtině to zní o něco výrazněji - Monsoon Seazon. Ve škole nás učili, že monzuny nosí velké množství srážek. Nejspíš to  bude pravda, když už prší i tady. Tohle už je druhá poušť, ve které jsem zmokla. Ta první byla Sahara. Jestli já ten déšť nepřitahuju?

(Tou trávou na fotce se nenechte zmást, snaží se tu v tom našem apartmánovém komplexu zpříjemnit prostředí, takže nám tu zavlažují vybrané kousky půdy mezi chodníky, aby tam ta tráva přežila. Rozhodně to ale není místo, kam si můžete jen tak sednout. Bydlí tu totiž poměrně dost psů a ti prostě mají rádi příjemný záchod. Což podle všeho není ani štěrk ani asfalt. A za plotem komplexu už není nic než poušť, která se nám sem při každé vhodně větrné příležitosti stěhuje.)