Když jsem hledala nějaké informace, abych mohla lépe a radostněji... tedy lépe a reálněji naplánovat náš výlet, tak jsem se dočetla, ať si na prohlídku určitě vyhradíme víc času, že prý až tři hodiny. Vyhradila jsem nám hodiny čtyři s tím, že když tak se v ušetřeném čase projdem po pobřeží. Ó jak jsem byla naivní. Zjevně když se o americkém muzeu píše, že se v něm dá vydržet dlouho, klidně i tři hodiny, je potřeba si ten čas vynásobit aspoň jeden a půlkrát, ideálně asi dvakrát. My po čtyřech a půl hodinách odcházeli s pocitem, že kdybychom měli svačinku, tak tam klidně ještě vydržíme, ale kručící žaludky byly silnější motivací přece jen odejít než byla naše žízeň po vědomostech a po důkladném prohlídnutí dalšího letadla. O pár víkendů později tam jeli další kolegové a ti tam byli hodin pět a půl (vím, jak to zní, ale je to tak) a odcházeli ze stejného důvodu jako my. Prostě je to zase celodenní záležitost, nenechte se zmást informacemi z internetu. I když všichni víme, že co píšou na internetu je vždycky pravda. Ostatně tohle je taky na internetu.
USS Midway vypustili do světa chvíli po začátku druhé světové války a sloužila až do roku 1992. Mezi tím stihla projít rekonstrukcí, při které ji téměř dvojnásobně zvětšili příletovou a odletovou dráhu, účastnila se války ve Vietnamu, byla vlajkovou lodí při operaci Pouštní bouře a hromady menších či větších operací, jejichž jména mi vůbec nic neříkala. Je to neskutečný kolos - při běžném provozu vezla přes čtyři tisíce vojáků, ale když bylo třeba, tak dokázala evakuovat až dvacet tisíc lidí. Prostě jak i psali přímo na lodi - bylo to takové plovoucí městečko.
Muzeum je udělané vážně ohromně zajímavě. Při vstupu dostanete audio průvodce, na kterém si u jednotlivých cedulek spustíte text, takže můžete koukat kolem a není třeba se zdržovat čtením. Prohlídka vede opravdu celou lodí, člověk vidí na ubytování a životní prostor řadových vojáků, podívá se, jak jsou na takové lodi obstarávány všemožné služby, projde se strojovnou a má možnost zjistit, jak se celý ten kolos pohání, dozví se posloupnost velení, ze kterého jde hlava kolem, protože na takové lodi je mraky různých funkcí, a mnoho dalšího. Celé povídání je prokládáno autentickými výpověďmi vojáků, kteří v pár větách řeknou nějakou zajímavost, která se váže k dané pozici nebo činnosti. Jsou to vlastně úplně obyčejné věty, každodenní drobnosti, které jsou samozřejmé, ale dokud je člověk neslyší, tak si je ani neuvědomí. Teda aspoň já.
Tak dost řečí, zvu vás na prohlídku.
Začínáme v ubytovací části řadových vojáků. Je to loď a vojáci si nemají co vyskakovat, takže chodby jsou úzké a tmavé a maximálně bariérové.
Když potřebujete nacpat co nejvíc lidí na co nejmenší místo, dopadne to nějak takhle.
Jediné úložné prostory jsou pod palandami. Skříněk z další fotky bylo méně než postelí, takže nejspíš byly nějakým způsobem sdílené. Nebo byly některé poschovávané ještě někde trochu bokem, ale neviděla jsem je. Můj milý se mě snažil vyhecovat, abych zmenšila objem svých věcí, aby se taky vlezly do těchto spartánských podmínek, ale když jsem chtěla i plat jdoucí s tímto omezením, tak se začal cukat. Ale stejně moc dobře vím, že to říkal jen proto, aby si mohl pořídit víc věcí sám, takže má smůlu a musí se smířit, že holt jsem k mání jen s celým (stále se rozrůstajícím) balíkem věcí. A pokud se mu to nelíbí, může mi koupit další skříň. Tak.
Dále cesta vedla do této prostorné haly - tady při plavbě bydlí kotva. Na fotce to tak nevynikne, ale ten řetěz, jak si tak poklidně ležel, mi byl skoro ke kolenům. A protože měli vojáci málo zábavy, tak když se blížili k nějakému kotvišti, tak se vsázeli o přesný čas, kdy kotva dopadne do vody. Údajně to rachocení řetezu rozeznívá kompletně celou loď.
Ukázka několika uzlů, které námořníci používají. Kromě loďáku je tam celá regata a něco k tomu.
Další chodba, tentokrát už na vyšší palubě, takže o něco světlejší a prostornější.
Tady to je ubytovnání nižších důstojníků. Počet postelí na metr čteveční klesá, počet úložných prostor stoupá.
Jedno z mnoha plánovacích středisek. Myslím, že tady se plánuje, kdo kdy a kam poletí.
A tady se plány sdělují velitelům letek.
Každá letka má svůj vlastní znak a tady jsou vidět znaky všech letek, které na lodi za celou její aktivní službu byly.
A tohle je největší prostor na celé lodi - hangár. Tady se skladovala a opravovala veškerá letadla, která na lodi byla. Je to hala, která se rozprostírá bez přerušení přes kompletně celou palubu. Je na ní jediná protipožární přepážka, je zhruba v půlce a v případě požáru sjede dolů tak rychle, že je to spíš řízený pád. Odtud letadla na odletovopříletovou palubu transportovali čtyřmi obřími výtahy na vnější straně lodi - na každý se vlezou letadla dvě a o palubu výš jsou za deset sekund.
Nějaké kormidlo. Nevím už, co za kormidlo to je, protože pak bylo ještě nějaké velké dřevěné na můstku.
Kantýna pro vojáky. Byla v provozu prakticky nepřetržitě. Jediné přestávky se konaly v době, kdy bylo potřeba proměnit jídelnu v řečnický koutek, když měl kapitán proslov k mužstvu, což zas tak často asi nebývalo. U výdejny jídla byl postřeh jednoho vojáka v audioprůvodci takový, že kvalita jídla i servírování na kovové tácy, byly horší než ve vězení.
Kapitánova kajuta.
A pracovna.
Důstojníci si jedli mnohem lépe než mužtvo - jedli na stříbru a obsluhovali je číšníci. Do této jídelny se smělo jen v nažehlených uniformách, což většina leteckých důstojníků nesplňovala, protože se odbíhali najíst od strojů, takže hned vedle byla "dirty suit" jídelna, která měla taky jen výdejní pult, jako jídelna mužstva. Ale měli tam aspoň talíře.
Na lodi samozřejmě byla i prádelna s velikánským množstvím obrovských praček a sušiček, které jely prakticky nonstop, a žehlilo se v těchto parních lisech.
Kuchyně mužstva - kotle na polévky,
a trouby. Samozřejmostí jsou obrovské grily a sporáky, které na fotce nemáme.
Tady můžete nastudovat hodnosti, takže až se budete příště dívat na J.A.G., tak vám bude na první pohled jasné, kdo komu velí.
Toto je ošetřovna, na které měli také tři ARO lůžka, dva operační sály, rentgen, několik zubařských křesel a sádrovnu.
Toto je operační sál.
Tady už se dostáváme na horní palubu a než začnem zkoumat letadla, tak výhled.
Ač známá fotka námořníka líbajícího zdravotní sestru vznikla na Times Square v New Yorku, tady má sochu v nadživotní velikosti.
Aaa letadla. Mají jich tam vážně hodně, ke každému řečeno, v které době létalo a k jakému účelu sloužilo. To už jsme ale měli celkem hlad, takže jsme to spíš prosvištěli (strávili jsme tam asi jen hodinu a ne tři) a navíc si ty typy stejně nepamatuju. Holt se tam musíte jet podívat. Nejdřív ale mrkněte na ty radary. A celá ta čouhající část je velitelský můstek.
Letadla na letadlové lodi mají skládací křídla. Je to pochopitelné, ale přiznám se, že ve mně to moc důvěry nevzbuzuje.
Ač letadlová loď, převáží i vrtulníky,
které jsou taky skládací.
Tohle zajímavé letadlo je létající radar, ve své době prý bylo opravdovou strategickou výhodou. Trochu neohrabané, ale dosah obrovský.
Složená stíhačka s panoramatem Downtownu v San Diegu. Jsem zapomněla zmínit, že USS Midway kotví prakticky v centru.
Vrtulníková výzbroj.
Líbající voják na panoramatu z přídě lodi.
Následující loď je stále v aktivní službě (ta velká, ne ta plachetnice) a ve vodě můžete vidět takový pruh kousek pod ní - je to hranice vojenského prostoru a stačí, abyste se přiblížili víc, než se to hlídačům líbí, a máte o malér postaráno. Aspoň to tvrdila paní průvodkyně na jediném místě, na lodi, kde byl živý průvodce - na velitelském můstku.
Vychlamané letadlo pro klauny.
Nedigitální mapy a jiné přístroje na můstku.
Tak a tady naše dnešní nálož fotek končí. Celou prohlídku jsem pro vás musela výrazně zredukovat, abych vám nezkazila prohlídku, až se na USS Midway sami vypravíte.
Musím říct, že mě ta loď opravdu nadchla, je neuvěřitelné, jak je obrovská, při tom na ní je ale stejně mnohem víc, než by se zdálo možné. Na takovém místě člověk pochopí všechnu tu americkou masáž kolem armády a má taky tisíc chutí jít a potřást rukou nějakému veteránovi a poděkovat mu, že tak báječně brání tuto zemi. Upřímně si myslím, že i naše armáda by si zasloužila trochu víc úcty, ale holt PR je PR. Ale nechci tu zabředávat do filozofických úvah na téma vlastenectví, takže jen závěrečné - když budete v San Diegu, tohle rozhodně nesmíte vynechat.
Foto:
všechno moje - až na to úvodní logo, to je přímo z oficialní stránky muzea: http://www.midway.org/
Žádné komentáře:
Okomentovat