San Diego I: Sea World

Jsme přestěhovaní. Nákupy jsme teda ještě nezvládli, ale jinak už bychom měli mít zařízeno snad všechno. Takže dnes máme válecí den, který jsem se rozhodla využít k protřídění fotek. Můj milý v San Diegu objevil kouzlo sekvenčního snímkování, takže náš jednovíkendový výlet uvidíte ve dvou až třech příspěvcích. Dnes tedy den první, sobota, Sea World. Připravte se na nálož fotek. Ale fakt velkou.

Sea World je zábavní park, který nám byl doporučen snad každým, s kým jsme mluvili o San Diegu. Vstupné je teda dost mastné, ale zase kdy se vám poštěstí vidět nějaké ty kosatky, že? Předpověď počasí říkala, že má být 20°C, polojasno. Připočetli jsme chladný vítr od oceánu a přibalili jsme svetry. Vyjeli jsme z Phoenixu v pět ráno a v Sea Worldu jsme byli o půl jedenácté jak na koni. U vstupu jsme dostali plánek, který vidíte na fotce, a časový plán vystoupení se zvířaty. Zahájili jsme u kosatek. Všechna akvária se dají sledovat svrchu i přes sklo.

Kosatky se prohánějí úplně na dosah ruky. Až na to sklo.

Předvádějí se a dovádějí ploutev v ploutvi.

Od akvária s kosatkami jsme plynule přešli k delfínům, kteří si tam v podstatě poklidně plavali, dokud se neobjevili ošetřovatelé s magickými píšťalkami a hromadou malých rybiček.

Pak si přišli málem potřást ploutvičkou.

Jako první vystoupení jsme se rozhodli vydat právě na Shamu show - Shamu je jedna, teda vlastně jeden, z kosatek, je to maskot celého Sea Worldu. Během celé show ale nijak nezdůraznili, která z nich to byla, takže fotky budou s dovolením nepopsané. Celá show začala patriotickou chvilkou, kdy jedna z ošetřovatelů vyzvala všechny vojáky nebo bývalé vojáky, aby se postavili, pak jim poděkovala za všechnu tu skvělou práci, kterou odvádějí, jak skvěle brání tuto zemi. Pak následoval dlooouhý děkovný potlesk. Aby dobře viděly i zadní řady, byla tam i obrovská obrazovka.

Kosatky spokojeně hopsaly.

Dokonce vylezly z vody,

mávaly nám ploutví,

nechaly se drbat za uchem - ale to jen svými ošetřovateli,

a nakonec udělaly holubičku

V průběhu jsme se dozvěděli, že oceán je jen jeden, že každý z nás může přispět jeho k jeho ochraně. Všichni tomu sdělení nadšeně tleskali. A pak se všichni rozešli, aby vyprodukovali co nejvíc odpadu, jak je tu zvykem. Ale můžou říct, že o recyklaci a neplýtvání aspoň slyšeli. Ale přece se nebudou takovými věcmi omezovat ve svém pohodlí. Ehm, to sem vůbec nepatří, ale nějak mi to prostě nedalo.

Před dalším vystoupením jsme se byli podívat na korálové rybky a vyfotili si Dory a Nema,

sledovali karetu, jak se snaží dostat z vody přes hodně strmý betonový práh a nakonec se jí to podařilo,

a plameňáky, kteří snad nemůžou chybět v žádné zoo ani jiném místě, kde chovají v zajetí cizokrajná zvířata.

Další představení, na které jsme šli, byli cvičení lachtani a vydra. Bylo to mnohem méně honosné, za to úžasně vtipné a svěží. Všichni tři cvičitelé, co tam vystupovali, byli i skvělí komici. Kosatky byly úchvatné, protože vidět velryby je prostě parádní zážitek, ale stejně se mi nejvíc líbilo právě tohle vystoupení. Tady vyšetřují krádež ryby. Lachtan jí kryje záda.

 Společně důkladně poslouchali.

Našli sprostého podezřelého, ale nakonec se ukázalo, že rybu ukradl "the otter guy", aneb vydra.

Jeden lachtan bravurně přeskočil tyčku s balónem na čumáku.

A druhý lachtan tento skvělý výkon překonal. Laťka se zvedla o jeden stupínek a zadání bylo jasné. Dostat míč přes tuto zvýšenou laťku.

Následovalo vášnivé tango.

A na závěr nesmělo chybět pocákání diváků v první řadě.

Co se týká toho cákání, tak to byla součást každé show. V hledišti bylo vždy prvních několik řad vyznačeno jako "splash zone", všude chodili prodavači ručníků a pláštěnek. Hodně jsme se divili, proč to jako dělají a proč se někteří lidi kolem nás do těch pláštěnek balili. Pochopili jsme to velmi záhy hned u kosatek, když jsme museli narychlo schovávat foťák, když na nás dopadla první sprcha. Od kosatek jsme odcházeli celí promáčení od slané vody. Pak už jsme si dávali pozor. Slané mapy na mých černých nohavicích mě zdobily celý zbytek dne.

Delfíní show byla strašně Disneyovská, kulisy byly přeslazené, hudba snad ještě víc. Inzerovaní papoušci byli skokani do vody oblečení v křiklavém oblečení. Jejich výkony byly úchvatné, o tom žádná, ale víc delfínů a skuteční papoušci by mě potěšili víc. Asi jsem byla příliš zmlsaná z těch druhých dvou vystoupení. Takže jen fotky bez komentáře.

Taky jsem si pohladila mantu. Byla taky možnost je krmit z ruky, ale dávat 7 dolarů za sardinku se mi nechtělo. Jsem prostě lakomá.

V Sea Worldu najdete i část, která se jmenuje Arktida. Jsou tam běluhy,

znuděný lední medvěd

a tučňáci. I když ti teda patří do Antarktidy (děkuji za nejen jazykovou korekturu věrným čtenářům). Ale všichni tam byli pohromadě, fakt.

Celá tahle část působila takovým dost zbědovaným dojmem, asi byla nejstarší. Staví se nové a nové části a Arktida asi netáhne tolik, jako kosatky, tak ji moc neinovují.

Dnešní poslední zvířecí fotky jsou žraloci. Jsou trošku rozmazaní, protože tam bylo málo světla, žraloci se jak známo hýbou a tunelem vedl jen jezdící pás.

Dozvěděla jsem se tam ale, že existují druhy žraloků, které plavat nemusejí, kterým stačí otvírat a zavírat tlamu, aby vytvořili dostatečný proud vody žábrami. Takoví si pak můžou jen tak ležet na dně.



Ale samozřejmě tu nenajdete jen zvířata. Co by to bylo za zábavní park, kdyby tam nebyly nějaké ty horské dráhy a podobné věci. Vyzkoušeli jsme si dvě z nich. Jednu takovou, co dojede do vody a krásně vás pocáká.

A druhou normální horskou dráhu. Na té bylo legrační to, že všem lidem po usazení plandaly nohy ve vzduchu, jen náš přerostlý kolega dosáhl nohama až na zem. Byl jediný, kterého jsme viděli. A to jsme v té frontě nestáli zas tak krátce. I když tím, že jsme si tyto jízdy nechali na konec dne, tak fronty byly tak čtvrtinové oproti tomu, co jsme viděli v průběhu dne.

Odcházeli jsme tak v sedm. Takže opravdu se tam dá vydržet téměř celý den. Moc se nám to líbilo, i když některé čekací prostoje nebyly úplně prima. Prostě vřele doporučuju a přidávám se k našim kolegům - když vás vítr zavane do San Diega, tak si tam určitě zajděte.

Přímo ze Sea Worldu jsme jeli na nejbližší pláž podívat se na západ slunce. Bylo tam molo a na jeho konec jsme došli tak hodně, hodně těsně. Ale popořadě. San Diego je prý rájem surfařů. Není se tedy co divit, že se tam hemžili, jak malé myši.

Pohled z mola (přece si nemyslíte, že jsme neudělali jediné panorama)

"Tady není nic k vidění, neopruzujte a plynule pokračujte."

Další panorama, tentokrát už z konce mola a se západem slunce. Teď koukám, že se mi někde v procesu zmenšování a nahrávání fotky někam ztratila její část. No, vyzkoumám to někdy později.

A nakonec větší detail západu slunce.

Tak, to je pro dnešek vše. Všem, kteří dočetli/dokoukali až sem - smekám klobouk. A někdy příště si dáme pokračování.