Jet lag

Doneslo se ke mně, že už někteří z vás mají pocit, že to tady zanedbávám. Takže se omlouvám všem věrným čtenářům, kteří napjatě očekávají další článek, za zbytečném napínání. Ale musím vás znovu upozornit, že to tady bude přibývat naprosto nepravidelně, nové příspěvky se budou objevovat čistě podle příznivé konstelace hvězd, dostatku času, nálady a inspirace. A na jakékoliv reklamace nebude brán zřetel.

A teď pár slov k důvodu, proč tu bylo delší dobu ticho po pěšině. Jak napovídá nadpis, tak mě zcela a úplně dostal jet lag neboli časový posun. Ačkoliv jsem při minulé služebce neměla problém a prakticky hned druhý den jsem byla v pohodě, tentokrát mě devět hodin navíc v jediném dni úplně rozhodilo. Takže jsem spala a spala a spolu se mnou spal i tento blog. Většina lidí na jet lag reaguje tak, že se prostě vzbudí příliš brzo a pak stejně brzo i usíná (aspoň pokud cestují na západ), ale já, díky tomu že jsem schopná spát do pozdních dopoledních nebo klidně i do brzkých odpoledních hodin, jsem se nebudila nijak zásadně brzo, jen jsem dodržela to brzké usínání. Když navíc pracujete v místnosti bez oken a nezměníte si systémový čas na počítači, tak se není co divit, že vám ve dvě v noci padají víčka, ačkoliv je vlastně teprv pět odpoledne, no ne? Navíc když i těch pár oken, co se tam nacházejí je záludně tónovaných... ale o tom zase jindy. Naše pracovní místo totiž rozhodně stojí za větší pozornost.

Nebudu se tady dnes zbytečně vykecávat, protože už se zase pomalu začínám shánět po sirkách do očí, takže to jen tak shrnu - cesta byla dlouhá, ale ve své podstatě pohodlná, během dne nás potkalo několik malých nepříjemností, které nám ale dohromady celkem zkazily den. Teď zpětně už ale téměř nestojí za řeč. Navíc jsme si oba s mým milým stihli postěžovat doma, dokud ta všechna drobná bezpráví byla v čerstvé paměti. Hotel je podstatně méně luxusní než Homewood by Hilton, ale to se dalo dost čekat. Jediné, co mě trochu vykolejilo, bylo, že to bylo poprvé, kdy jsem po příjezdu na hotel měla silné a nepřemožitelné nutkání tam nejdřív uklidit. Ale teď už tu máme celkem zabydleno, takže vše zapomenuto. Máme už nacvakáno celkem dost fotek, ale ty musejí počkat, dokud nenajdeme čtečku karet, pak se s vámi o některé z nich podělím. A to je pro dnešek vše. Dobrou noc. Tedy vlastně dobré sobotní ráno vám všem. A já jdu spát.