Sedona

Dnes vás trochu zahltím fotkami, protože jsme se v sobotu vydali s pár kolegy na výlet do blízkého parku Sedona. No, blízkého, v americkém měřítku je to co by kamenem dohodil. Ve skutečnosti je to něco k devadesáti mílím, cesta nám trvala něco přes hodinu, protože se jede převážně po dálnici. Sedona je skalní oblast, která nejspíš vznikla vodní erozí v náhorní plošině, která kdysi nejspíš byla mořským dnem. Slovo nejspíš tu používám proto, že to jsou jen moje dohady - jsem totiž líná sobě i vám hledat bližší informace. Takže si je buď najděte sami, nebo si podle fotek udělejte vlastní představu.




Vybrali jsme si dvě krátké trasy. Teda, kolega nám vybral dvě krátké trasy, předpokládám, že proto, aby si otestoval naši kondičku a protože nechtěl riskovat poponášení jedinců, kteří nevydrží nálož pohybu. A popravdě, měl recht. Po studeném týdnu se totiž počasí umoudřilo, vzpomnělo si, že je poměrně jižně a v poušti a začalo se chovat podle toho. Takže slunce pralo jak sedlák cepem, obloha byla dokonale vymetená až na občasné čárance letadel, skály se ohřály neuvěřitelně rychle a ač je v Sedoně na poušť poměrně hodně zeleně, většina z ní nevrhá prakticky žádný stín. Prostě dokonalé vycházkové počasí. Snažili jsme se nic nepodcenit, ale nakonec se ukázalo, že zásoby vody by zasloužily být větší a že padesátka filtr v opalovacím krému není "ses zbláznila, vždyť to už není krém ale štít proti slunci", ale i přes opakované namazání je to ta nejnižší možná hodnota. Dlužno říct, že já mám ramena přismahlá ještě teď, ale můj milý už pěkně hnědne. Každopádně výlet byl moc povedený a všem se nám moc líbil. A teď už ty slíbené fotky. (Prozatím v této poměrně kapesní velikosti, až zjistím, jak toho docílit, tak budou rozklikávací, abyste z nich taky něco měli.)

Takto vypadá Sedona z auta při příjezdu. Návštěvníky vítá Bell Rock, skála ve tvaru zvonu.

Na dalších fotkách je Cathedral - Katedrála. Sem vedla naše první trasa. Byla dlouhá jen 0,7 míle tam a úplně stejných 0,7 míle nazpátek. Nedá se vylézt nahoru, ale jen do sedla a do té prolákliny, která je v levé části fotky.

Náš malý ale šikovný foťák umí sám od sebe moc hezká panoramata, takže jsme této funkce hodně využívali. Aspoň trochu se tak dala zachytit ta krása kolem. 

Toto už je pohled ze sedla Katedrály, je to pohled na druhou stranu, než ze které vede cesta.

Moc mě zaujala kresba skal. Zvětrávají zajímavě.

Na drobný odpočinek jsme se zašli podívat na místí turistickou atrakci - The Holy Cross Chapel - Kapli svatého kříže. Je to římskokatolická kaple z padesátých let. Jak je hranatá zvenčí, tak je hranatá i zevnitř. V podstatě je to prostě krabice volně pohozená ve skalách, s čelem proskleným a jediným křížem, který sahá z venku dovnitř. Moc se mi líbí, je rozhodně hodně neotřelá.

Toto skromné sídlo je hned pod kaplí. Má jen čtyři garáže, ten stavitel se vůbec neumí odvázat. A na vážnou notu - ten kontrast mezi architektonicky velmi zajímavou kaplí a hromadou nevkusu je něco, co je bohužel vidět až příliš často.

 

 Pohled od kaple. V dálce v levé části je Katedrála.

Američani si umí přírodu a výlety jaksepatří vychutnávat a vědí, že svět je nejkrásnější z koňského hřbetu. A protože nejsou žádní troškaři, koukají na svět ze stovek koňských hřbetů. Foto z turistické trasy.

Tento výhled (aspoň chvílemi bez teréňáků) se nám naskytl cestou na Devil's Bridge - Ďáblův most.

Tady už fotky samotného mostu. Přiznám se dobrovolně, že já na něj nevlezla, měla jsem problém i jen vyfotit svého milého a kolegu, jak se tam pohodlně rozvalují. Naštěstí mi na foťák intenzivně svítilo sluníčko, takže jsem při focení vlastně vůbec nic neviděla. Tady je trochu vidět hloubka.

A pro změnu panorama, tentokrát oživené naprosto cizí slečnou v růžovém tričku.

Z výletu jsme si odnesli hromadu fotek, slunečních paprsků vrytých pod kůži, hromadu všudypřítomného prachu a poznatek, že černé auto opravdu není do Arizony vhodné, zvlášť když má slabou klimatizaci. A černý kožený interiér. Hned v pondělí jsme to auto vyměnili za stříbrné SUV s krémovým interiérem.
Edit: Tak jsem byla upozorněna, že se zde zase naplno objevila moje naprostá ignorance co se týká aut. Stříbrné auto opravdu máme, ale interiér je pořád černý. Krémový interiér mělo to druhé stříbrné auto, o kterém jsme přemýšleli...