Trocha předodletového stresu

Minulý pátek jsem dostala vyčiněno, že se málo stresuju odletem a že to pak za mne musí oddřít ostatní. Samotnou by mě to nenapadlo, ale musím říct, že slova mě zasáhla a já šla do sebe. Chvilku jsem přemýšlela nad tím, čím by bylo nejvhodnější se trochu vyděsit, ale nakonec jsem se rozhodla nechat věcem volný průběh, že se určitě samo něco vyvrbí. A bylo to moudré rozhodnutí.

Včera večer to celé začalo - člověk se tak poklidně chystá na spaní, ale do vědomí se mu pomalu vkrádá takový podivný zvuk... Ovšem v nepříliš dobře zvukově izolovaném domě to nechá plavat, protože nemůže prostě vnímat všechno. Chvíli jsem tedy se tvářila, že nic neslyším, ale jen do chvíle, kdy mi můj milý zneklidněně povídá: "Tady mňouká nějaká kočka!"* Samozřejmě jsem oponovala, protože jak známo, kočky tak nahlas nemňoukají. Zato mimina klidně křičí usilnovně a nahlas a u toho zlomyslně napodobují mňoukání. S klidem jsem to tedy svedla na sousedovic dítko. Trochu mě mátlo, že to chvílemi znělo jako páv, ale takhle navečer už všechno svádím na slyšiny. Rozhodně to ale do mne zaselo nějaké drobné podezření.

A taky ano, hned ráno se mi do ještě spánkem zatemnělého mozku znovu vkradl ten zvuk. Vyletěla jsem z koupelny (díky nějakému podivnému řízení osudu jsou v našem domě cizí zvuky nejlépe slyšet v koupelně) a se slovy: "Ona je to vážně nějaká kočka!" jsem zaútočila na to mé rozespalé stvoření, které ještě ani mžourat pomalu nezačlo. Hlavou mi začalo šrotovat, co se takové ubohé kočce musí dít, že mňouká tak nahlas a tak vytrvale. Zapomněl někdo obstarat svou kočičku před odjezdem na dovolenou? Stalo se někomu něco a v bezvědomí leží někde v bytě a jen jeho statečný domází mazlíček se na něj snaží upozornit? Zaklínila se ta kočka někde? Začala jsem přemýšlet, co řeknu lidem na 112, abych ze sebe neudělala úplného blázna. Začala jsem přemýšlet, jestli existuje veterinární záchranka. Začala jsem přemýšlet, jak se dostanu do práce, když zůstanu doma řešit ubohé zvířátko a autobusy pak přestanou jezdit. Celé vstávání jsem absolvovala zcela nepřítomně. Můj milý mezitím dvakrát vyběhl na chodbu, aby lokalizoval, ze kterého bytu se to mňoukání ozývá. Prostě úplné drama. Byt byl úspěšně lokalizován, konečně odbilo sedm (teda neodbilo, jen se změnila čísla na displeji mobilu), kterýžto čas jsem vyhodnotila jako použitelnou hranici pro obtěžování sousedů, a odvážně jsem se vydala ke zdroji nouzového volání.

Po zazvonění - jen testovací, je mi jasné, že bezvědomý nebo nepohyblivý člověk, ani žádná kočka mi neotevřou, ale co kdyby že - začal štěkat pes a po dalších asi dvou minutách mi otevřela velice rozespalá paní, která vypadala na to, že ona má rozhodně jinou představu o tom, co je vhodná časová hranice k obtěžování sousedů. A jak to dopadlo? No ano, vydala jsem se zachraňovat mrouskající kočku. Takže tak.

Každopádně, stresovala jsem kolem toho celkem hodně, klidně se zeptejte mého milého, bylo to před odletem, tedy to pasuji na předodletové stresování. Takže si můžu klidně odfajfknout jednu z položek na seznamu činností nutných stihnout před odletem a poklidně se dobalit a odletět.

Schválně se přiznejte, kdo z vás správně tipnul, že se to ubohé zvířátko jen mrouská?

*Ano vím, že české uvozovky začínají dole, ale moje klávesnice jaksi postrádá české nálepky, takže i ta diakritika mi dělá problém, natož abych hledala speciální znaky. Musela jsem zmáčkout systematicky nejmíň deset kláves, než jsem našla aspoň tyto, takže berte, nebo nechte být.