Dnes si dáme trochu zábavy z jiného soudku, aby to tu nebylo tak výletově monotematické. Navíc jsme s mým milým nafotili vážně hodně moc a vůbec tak nějak příliš fotek, takže třídění mi nějaký ten čas, který se mi teď vůbec nedostává, zabere. Takže dnes pár slov o velmi podstatné části života, kterou každý považuje za zcela samozřejmou a zbytečnou jakékoliv zmínky. Záchody.
Když člověk jede kamkoliv do zahraničí, očekává nějakou tu trochu jinou kulturu, ať už se mluví o způsobu života obecně, jídelních zvyklostech, nákupních zvyklostech, oblékání, (ne)vřelosti k cizím lidem, umění si užívat života a podobně. To jsou věci, o kterých se dočtete v každém průvodci. Ovšem záchody, to je jiná. O těch snad každý průvodce mlčí. O některých částech světa máme představu, ať už se jedná o přítomnost tureckých záchodů v Turecku a na Blízkém východě, neuvěřitelné čistotě německých veřejných záchodů nebo prakticky nepřítomnost veřejných záchodů v plážově-dovolenkových destinacích. O Státech se ale nikde nic moc nedočtete, je to přece civilizovaná země, tak to nestojí za zmínku. To ale není tak docela pravda. Takže pokud máte cestu do US, tak pozorně čtěte, ať víte, do čeho jedete.
Americké záchody jsou na trochu jiném principu, než ty naše. Voda tam je napuštěná a spláchnutí probíhá tak, že je voda "vycucnuta" do odpadu a hned se napustí voda nová. To ale taky všichni víme - každý z nás někdy viděl nějaký snímek, kde se hlavní hrdina pral s nějakým záporákem v koupelně a jeden z nich skončil s hlavou v záchodové míse, statečně se topil, ale s posledním zbývajícím dechem ho napadlo spláchnout a po prvním doušku blahodárného kyslíku boj pokračuje v nezměněné intenzitě, bez jakéhokoliv vykašlávání vdechnuté vody. Ale to, že v Americe žijí nezničitelní muži a ženy, to ví každý, to není třeba říkat. Navíc je o tom to tu dneska není.
Zajímavé je ovšem něco úplně jiného. Tady se o záchodech vůbec nemluví, slovo "toilet" se prakticky nepoužívá, pokud nejste téměř úplný buran nebo aspoň cizinec. Tady jsou prosím "restrooms" - odpočívárny. Jeden by s takovým přístupem na záchodě očekával nejvyšší stupeň soukromí. Ale ono ne. Kabinky veřejných záchodů mají všechny, bez výjimky, dole tak dobře třiceticentimetrovou díru a stěny jsou vysoké jen tak asi 180 centimetrů, soudě podle přirovnání k mé vlastní výšce. Ani nechci vědět, jestli jsou takhle nízké i na pánských záchodech, zvlášť když vidím ty kolegy, co mají jen tak asi o pohlavek méně než dva metry. Tady máte obrázek pro ilustraci.
To by ale nebylo to nejhorší. Pokud fotku pozorně prozkoumáte, uvidíte, že mezi dveřmi a stěnou kabinky jsou po obou stranách mezery, nejčastěji tak půl centimetru až centimetr široké. Komu to nic neříká, vezme si pravítko a dvě čtvrtky papíru a nasimuluje si škvíru o uvedeném rozměru.
Tady na veřejném záchodě prostě musíte odhodit veškeré zábrany. Ale ostatně proč ne, vždyť s ostatními máte mnoho společného:
Na letišti:
Všichni rádi cestujete. Nebo ne. Každopádně všichni někam letíte. To spojuje.
V restauraci:
Sdílíte lásku ke stejné kuchyni. Nebo sdílíte to, že neradi vaříte. Nebo prostě jenom všichni máte hlad a tohle je široko daleko jediné otevřené místo, kde se můžete najíst. I to se počítá.
Na benzínce:
Všichni máte auto. A potřebujete benzín. Nebo usínáte za volantem a potřebujete pauzu. Nebo máte v autě dítě, které vám co nevidět počůrá auto. To je jedno. Ať už je to cokoliv, máte to stejně.
V práci:
Tak to je snad každému jasné.
V kině:
Máte rádi filmy. Možná máte dokonce rádi stejné filmy. Možná jste právě viděli tentýž film. A nebo vác možná přítelkyně/manželka/kamarádka, která by se podle vás měla stát víc, vytáhla na romantickou komedii. Nebo vás přítel/manžel/kamarád, který by se podle vás měl stát víc, pozval do kina a vy jste se ani nezeptala, na co že to jdete, a viděla jste horror, sci-fi, thriller, nebo romantickou komedii (nehodící se škrtněte, případně si doplňte žánr podle vlastního uvážení), což vás ani trochu nepotěšilo.
Kdekoliv jinde, kde narazíte na veřejný záchod:
Všichni potřebujete na záchod. Bez výjimek. Bez debat.
Tady je zkrátka záchod téměř společenská událost, sdílíte všechno se všemi přítomnými, což báječně sbližuje. Asi. Jinak si to nedovedu představit, proč to tak mají. Už se vážně těším domů.
Obrázky:
1) http://www.clker.com/
2) http://dychedesigns.blogspot.com
Žádné komentáře:
Okomentovat