Kerridaenn: Apache Trail, část první

Minulou sobotu jsme si střihli pravý a nefalšovaný road trip. Když už jsme totiž v té Americe, tak jsme se rozhodli, že to je ideální příležitost vyzkoušet si výlet, kdy se v podstatě nehneme od auta. Volba padla na Apache Trail Scenic Drive, neboli vyhlídkovou vyjížďku po Cestě Apačů. Strýček Google nám našel takové lákavé informace jako:

jedna z nejmalebnějších vyjížděk (je tohle slovo vůbec česky? Překlady mi nikdy nešly, zvlášť u slov, která i v bežné řeči používám v angličtině) v celé Arizoně a nejen tam
tato dobře sjízdná cesta poskytuje neuvěřitelné výhledy na kaňony, skály, pouštní rostliny a stromy (tak těm jsem teda moc neveřila), poušť a jezera (těm teda taky ne)
dnes je cesta mnohem lepší než před pětadvaceti lety, v hlavě mi při vzpomínce na tehdejší výlet zní slovo "zrádný"
dříve to bývala dostavníková cesta, teď je to prý hlavní spojnice mezi Phoenixem a Rooseveltovou přehradou

a podobně. No nevydali byste se tam hned?
A jak to bylo doopravdy, čtěte dál.

Ráno cesta začala americkou klasikou - šest pruhů v každém směru s odstavným pruhem na obou stranách (fotky se po kliknutí zvětší).

Pak se postupně cesta zužovala na zhruba českou dálnici...

... na běžnou okresku ... horské serpentýny... až nám nakonec asfalt zmizel docela a zůstala jen prašná cesta na povrchu vyfrézovaném do roztomilých vlnek, takže bychom všichni do jednoho využili chrániče na zuby, jak to s námi drncalo.

A co jsme cestou viděli?

Ještě na kraji Phoenixu, kde cesta má asfalt a v každém směru jeden pruh, leží Goldfield Ghost Town - vesnička, která má být asi tak trochu skanzen. Podle všeho tady kdysi opravdu nějaká vesnice byla a vše, co tam je, prý bylo nalezeno při vykopávkách. Na náš vkus je to tam dost omšelé, aspoň z venku. Zevnitř mají obchody se suvenýry, které jsou dokonale klimatizované. Nesmí se to s tou původností prostě příliš přehánět.

Takhle to vypadá při příjezdu.

Reklama na Coca-Colu bude nejspíš opravdu původní.

V obchodech se suvenýry se dají najít vážně perly, jako je tento arizonský sněhulák

Vesnička je na úpatí Superstition Mountains - Hor pověr.

Tyto hory, nebo spíše hora, byly pojmenovány už Indiány. Různé kmeny tu ze strachu před nadpřirozenými silami uzavřeli mír. Jediný kmen, který se nepřidal byli Apači. Ovšem jen do těžké porážky, kterou jim uštědřily ostatní kmeny, ačkoliv Apačů byla výrazná početní převaha. Pak i oni usoudili, že na tom místě asi něco bude, a k mírovému soužití se přidali.

Aby to nevypadalo, že je tato hora v dnešní moderní době zcela zbavena svých tajemství, tak se o ní traduje hodně různých historek. Například před několika lety přelétal tuto horu nějaký člověk se svými třemi dětmi ve svém soukromém letadle. Když se blížili k Superstition Mountains, padla mlha a nejspíš přestaly fungovat přístoje, protože letadlo narazilo do vrcholu hory. Prý jim chybělo jen deset stop, aby bez úhony přeletěli. Každopádně po nárazu letadlo samozřejmě vzplálo a nikdo nepřežil. Když oheň ustal, zůstal na útesu obrys anděla, který pak na Phoenix shlížel několik let. My už ho ale neviděli.

Krom toho se tam děje hromada jiných věcí, na určitých místech prý oheň dělá nějaké vylomeniny - paní popisovala něco jako ohňový sloup, který se ale po pár minutách ustálí a zase se tváří jako normální poslušný ohýnek. Krom toho tam chodí dost výprav kvůli meditacím, protože je tam to správné duchovní klima. A taky tam lezl kolega a vylezl až nahoru a jediná zajímavá věc byla, že nedostal úžeh, ačkoli neměl čepici a kvalitně se spálil. To se ale teda netraduje. To je naprostá pravda.

Ještě jednou Superstition Mountains bez domů v popředí. Zato s kaktusem.