Apache Trail, část druhá

Tak tu konečně máme pokračování. Pro připomenutí, první díl najdete tady.

Po odjezdu z Goldfield Ghost Town, jsme se vydali tou pravou Apache Trail směrem k Rooseveltově přehradě. Podle Google map to mělo být nějakých 40 mil, což znamená v podstatě kousek. Čekali jsme klikatou cestu s krásnými výhledy. To se nám bohatě splnilo, tak se připravte na záplavu fotek.

Bez dalšího zbytečného tlachání si užijte výhledy, kterých se nám dostalo. Dost jich je z přímo z auta, ale vzhledem k tomu, že to byl road trip, tak to ani jinak být nemůže.

Zatáčky byly časté a ostré. Většina amerických aut to jela téměř krokem.

Věřte, nevěřte, u Phoenixu, uprostřed pouště jsou jezera - úzká, dlouhá a čistá. Toto se jmenuje Canyon Lake.

Tady jsme se zastavili na vyhlídce. Vedl tu chodníček až na okraj útesu, který vedl dolů, dolů, dolů a ještě níž.

Toto už je zase pohled z cesty. Hned za tím směšným pokusem o svodidla byl hluboký sráz. Jo, a co se týká těch svodidel - na ty v Americe taky moc nehrajou, takže za celou cestu jsme je potkali jen na pár kratičkých úsecích, bez ohledu na to, že mimo cestu to bylo vážně hluboko. Asi si tu říkají, že by svodidla stejně nepomohla, tak proč zbytečně utrácet.

Výhled na Canyon Lake o několik mil dál.

Cesta byla vážně prašná, ale to se bez asfaltu dalo čekat.

Narazili jsme i na rovné úseky. Byly ale tak vzácné, že jsme si je museli vyfotit. Tady jsme jeli snad i skoro míli rovně.

Tady už jedeme podél jezera k Rooseveltově přehradě. Zbývá už jen nějakých směšných 10 mil. A asi 25 minut cesty.

A abych nezapomněla - cesta byla vážně široká jen na jedno auto. Naštěstí byla podél cesty roztroušená místa, kde se dalo počkat, než projede to druhé.

Toto už je skála nad, nebo teda asi pod přehradou. Skály tu jsou prostě vážně všude.

Rooseveltova přehrada. Protipovodňová. Před 20 lety ji museli zvednout o 77 stop, což odpovídá zhruba té části nad skálou, co je vlevo ve spodní polovině, takže je teď vysoká 109 metrů. Asi tady mají s povodněmi vážně problém.

Když ale mají doopravdy i nějakou vodu, tak ji můžou použít k výrobě elektřiny. V přehradě mají totiž výkonnou turbínu. Jen teda vetšinou asi není ta voda, kterou by tou turbínou mohli prohnat.

U přehrady mají vybudovanou vyhlídku s lavičkami a naučnými cedulemi.

Hned kousek od hráze vede most. Tedy vlastně Most. Jmenuje se totiž zcela originálně The Bridge. Je to největší jednorozpěrný most široko daleko. Už si nepamatuju jestli jen v rámci Arizony (čemuž úplně klidně věřím), nebo snad v rámci celých Statů. Ale vzhledem k tomu, že Google o něm mnoho neříká, tak tipuju tu první variantu. Rozhodně se nám ale moc líbil.

 

Zpátky jsme se rozhodli jet jinou cestou, přece jen už zapadalo slunce a zpátky po Apache Trailu by to bylo více než dobrodružné. Ujeli jsme sice mnohem víc mil, ale za to jsme byli už za dvě hodiny zpátky na hotelu. Toto je poslední dnešní fotka - panorama Rooseveltovy přehrady.
 
Ač jsme si původně mysleli, že to bude krátká vyjížďka, vyvinul se z toho celodenní výlet. Ale viděli jsme hodně, užili jsme si trochu adrenalinu - ten hlavně můj milý, který to statečně celé odřídil, zaplavali jsme si v jezeře, které bylo v tom vedru příjemně osvěžující a nakonec jsme se pokochali krásným mostem. Rozhodně to byl moc vydařený den.