neděle 18. srpna 2013

Squaw... ehm... tedy vlastně Piestewa Peak

Malí, velcí, tlustí, tencí, mladí, staří, trénovaní, funící při každém pohybu a občas já. A to všechno v džínách, v high-tech sportovním oblečení, teplákách a tričkách, kraťasech bez trička, v polobotkách, sandálech, teniskách nebo trekových botách. Cestou na Squaw Peak potkáte všechno z toho. Squaw Peak, teda vlastně samozřejmě jsem chtěla říct Piestewa Peak (tak se totiž jmenuje) je druhý nejvyšší vrchol ve Phoenixu a šrumec je tam jako na Václaváku. Pěšinkou na vrchol proudí davy lidí tam a zpátky. Někteří i víckrát za sebou. Ve Phoenixu prostě všichni mají rádi turistiku. Nebo to aspoň tvrdí a snaží se to demonstrovat tady.

 


Na vrchol vede cesta dlouhá 1,2 míle a nastoupáte 1190 stop, což je plus-mínus 360 metrů. Je to pěkná skála, takže většinu času stoupáte po více či méně přírodních schodech. Celkem záhul na kolena. Jak už jsem zmiňovala, je to velmi oblíbené místo, kam lidi bežně chodí místo do fitka. Je to větší sranda a je to zadarmo. Spousty lidí tam potkáte ráno těsně po východu slunce stejně jako večer těsně před západem slunce. Moji trénovaní kolegové vybíhají na vrchol za 25 minut, já to vyfuním až nahoru tak zhruba za třičtvrtě hodiny. Když se vlečete pomalu jak já, musíte průběžně uskakovat šílencům, kteří běží nahoru nebo dolů. Takže pozor, je to vážně nebezpečná trasa - může vás něco srazit ani nemrknete.

Zajímavé je taky jméno. Až do roku 2008 se tento kopec jmenoval Squaw Peak. Podle všeho si ale celká část americké populace myslí, že většina indiánské populace považuje toto slovo za urážlivé, ačkoliv do angličtiny bylo převzato přímo z jedné větvě indiánských jazyků, kde znamená prostě a jednoduše "žena". Podle Wikipedie se někdy v roce 1992 nějaká indiánská aktivistka v talk show u Oprah rozhořčovala, že slovo squaw je odvozeno od jakéhosi jiného slova, které označuje "dámské pohlavní orgány", ehm. Nutno dodat, že daná aktivistka byla z úplně jiné větve indiánských jazyků. No, kolem slova squaw vznikla rasistická aféra a tudíž se houfně začalo přejmenovávat všechno, co mělo toto urážlivé slovo v názvu (zaujalo mě, že podle Wikipedie se Squaw Peaku kdysi říkalo - Squaw Tit Mountain, tedy Cecek squaw, kde už bych tu urážku i celkem chápala). Celkem by mě zajímalo, nakolik je tu populární Karl May, který termín squaw používal. Nebo aspoň v českých překladech je.

Nakonec teda padlo rozhodnutí přejmenovat Squaw Peak na Piestewa Peak na památku první squaw, pardon, to mi ujelo, první indiánské ženy, která v armádě položila život za svou vlast. V roce 2003 byla zabita v Iráku. To byl březen. V dubnu už po ní chtěli pojmenovat kopec, což ale nevyšlo, protože je pravidlo, že dotyčný musí být aspoň pět let po smrti. Takže to počkalo až do 2008. Roztomilé je, že ulice, po které se jede k parkovišti na začátku značené trasy vedoucí na vrchol, se stále jmenuje Squaw Peak Drive. A všichni, co znám, chodí na Squaw Peak. Dokonce někteří ani netuší, co to takový Piestewa Peak je. Prostě něco jako ostravská Leninka.

Tak, ale dost řečí (doufám, že jsem vás moc neotrávila) a konečně nějaké ty fotky.

Squaw Peak a jedno z parkovišť, kde trasa začíná (trasa je jen jedna, ale aby nebylo parkoviště moc velké, tak je rozdrobené do menších parkovišťátek podél příjezdové cesty).


Toto není Squaw Peak ale nějaký kopec naproti - je to snadno poznat podle stínů, to je jasné, ne?


Přímo u té frekventované pěší dálnice si v kaktusu nějaký pošetilý ptáček postavil hnízdo. A pak z něj nešťastně koukal, kolik má od všech pozornosti. Foťák bohužel ptáčka nezachytil, měl v hnízdě příliš velkou tmu (jo jo, byli jsme taky ve frontě na otravovaní focením).


Phoenix se příhodně rozmístil tak, aby Sqauw Peak zůstal uprostřed a všichni k němu měli blízko. Velmi ohleduplné. Proto je taky Downtown, o kterém už jsem se zmiňovala tady, tak blízko a jak na dlani.


Znovu pohled na vrchol ("však už tam za chvíli budeme, neboj"). Až na to, že vrchol se schovává v zákrytu.


Pešinka. Tuhle fotku jsme lovili dost dlouho, abychom měli v záběru co nejméně cizích lidí (můj milý mi ohleduplně dával čas na vydýchání).


Náhodný pohled z cesty. Vidíte vzadu ty hory? Ty jsou všude kolem Phoenixu. Skoro si říkám, že už to město nemá moc kam dál růst, pokud chce zůstat stejná placka, jako je do teď.


Tohle je pohled na Camelback Mountain - nejvyšší vrchol Phoenixu (ten víc vzadu, co vypadá jak ležící velbloud).


A vrchol Squaw Peaku konečně fakt z blízka.


Jižní část Phoenixu.


A západ slunce s helikoptérou (...obzor a zapadající slunce červené s paprsky, země, ze které jedle vyrůstá je zelená, je též obzorem... některé věci se nezapomínají).



 Rozsvěcující se Phoenix.


A na závěr nemůžou chybět místní kaktusy, které jsou prostě fotogenické kdykoliv.


Tak až budete mít cestu kolem, určitě si sem vylezte. Jinak jako byste v Phoenixu snad ani nebyli.

7 komentářů:

  1. Já taky vždycky všude funím - například v létě umírám kdykoliv. Jinak díky za zmínku o Lenince, jako ostravačka můžu říct, že je to přesné přirovnání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to jsem ráda, že nejsem sama. Už jsem totiž klesala na mysli, když me cestou předbíhaly malé děti a staří pánové s holí... no, to není pravda, toho pána s holí jsem zvládla nechat daleko za sebou :)
      A co se týká Leninky, překvapeně jsem zjistila, že děti už jí normálně říkají Hlavní. Byla jsem konsternovaná.

      Vymazat
  2. Teď jsem byla ve Španělsku, pěší cesta - Němec, kterému bylo 77 mě předbíhal jako kamzík...(A měl za sebou mnohem víc kilometrů než já, jak se později ukázalo). Takže pohoda. To fakt? Teď přejmenovali zastávky u VŠB, to je taky peklo (jedna z nich je právě taky "Hlavní").

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Staré pány nepodceňovat, měli celý život na trénink :)
      Ještě přejmenují pár zastávek a už se budu muset ptát na cestu jak turista... nějak se ty věci kolem mě příliš mění, asi stárnu nebo co :)

      Vymazat
    2. :D to je hezké. No jo, kdyžtak napíšu aktuální info, jak nezabloudit!

      Vymazat
  3. Už se vyjasňuje, jak to ten Karl May myslel...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, vždycky mě potěší, když se najde někdo, kdo dokáže zpětně vyložit cizí myšlenky.
      A kdo ví, jak to vlastně tehdy doopravdy bylo s tou rozvernou babičkou, co ve čtyři ráno prý v pokoji uklízela, zatímco se tam Barunka snažila spát...

      Vymazat